Někdy zapomínám, kolik z příběhu Etherea je ve skutečnosti vyprávěno prostřednictvím projektů, které na něm stavěly. Řetěz sám o sobě je jen základní vrstvou, to, co mu dávalo váhu, byly věci, na které se lidé odvážili stavět, experimenty, které se staly infrastrukturou, názvy, které přežily celé cykly. Uniswap změnil způsob, jakým přemýšlíme o trzích, pouze pool likvidity a tlačítko swap. Doslova definovalo, co DeFi vůbec znamená. makerDAO nám dal dai a s ním první stablecoin, který nebyl podpořen sliby nějaké korporace. DAI byl důkazem, že stabilita může existovat i bez bank, UT se stal tichou páteří nesčetných protokolů, které následovaly. AAVE vzala půjčky a půjčky a zbavila se instituce, najednou úvěry nebyly o důvěře v člověka, ale o důvěře v kód. Pak přišlo Lido; Sázení mělo být technické, hardwarově náročné, pro většinu nedostupné. Lido z toho udělalo kolektivní úsilí, likvidní sázení, ke kterému měl přístup kdokoli, a v tomto procesu nakonec formovalo polovinu sady validátorů Etherea. ENS zní malý, dokud jej nepoužijete, řetězec čísel se stal jménem a s ním se identita v řetězci přestala cítit cizí. a pak vrstva 2s. arbitrum. optimismus. základna. Nekonkurovali Ethereu, ve skutečnosti ho nesli. Miliony transakcí, které by utopily základní řetězec, našly na těchto dálnicích prostor k dýchání, stále ukotvené zpět k zabezpečení Etherea. Tyto projekty nebyly kosmetické, byly přežitím, protože bez nich by Ethereum zůstalo křehkým experimentem. Vysoké poplatky by lidi připravily o peníze, složitost by lidi odradila a nakonec by se příběh vyprávěl na jiném řetězci. Ale projekty zůstaly, přizpůsobily se, posunuly Ethereum kupředu, když se mohlo zhroutit pod vlastní vahou. A to je důvod, proč už Ethereum nevidím jen jako minci, vidím projekty, které se neustále objevovaly, cyklus za cyklem, budovaly se přes hluk, dokud se hluk nestal irelevantním. Ethereum nevyrostlo samo od sebe. Projekty odvedly těžkou práci.